Někteří chlapi se prostě nepovedou..

Rozešli se. To se stává.

Aby jí snadněji dostal z domu, slíbil jí, že se o mě a Verunku postará. 

Pak se dozvěděl, že si naše bývalá panička našla nového partnera, je šťastná a čeká s ním miminko. Tak jí sdělil, ať si nás okamžitě odveze pryč.

Já tomu fakt nerozumím. To nás jako neměl nikdy rád nebo co..? Ach jo.

No nic. Život jde dál. 

Hezky jsme se tu zabydlely. Je to tady fanfarózní.

Hrajeme s předsedou takovou bezva hru. Kdo z koho. Pro mně , jako erudovanou kozí psycholožku  je velice lehce čitelný. Nemá prakticky žádnou šanci.

Takže hra probíhá následovně. 
Jakmile předseda otevře pytel granulí nebo přinese něco mňam, bleskurychle zbystřím. A mám takovou propracovanou taktiku. Dělám jakoby nic. Jenom jedným očičkem pošilhávám. A hned jak se něčím zabaví, neváhám.

Úplně nenápačo se připlížím a nabídnu si. A pak si nabídnu znovu. A pak ještě jednou. A nabízím si až dokud všechno hezky nevyluxuju. No a pak se zase hezky po indiánsku vytratím. 

No řekněte sami, nejsem já šikulka šikovná? 

A to víš, že mám občas strach. Že mě vyhmátne. Ale víš jak to je. Hládeček je hládeček.  No a taky moc dobře vím, že se bude zlobit jenom tak na oko.
Aby se neřeklo. Život je krátký. Musíme si ho přece pořádně užít.

Že mám pravdu? Že jo?