Úplně sama.
Tma. Nic než tma.
Zavřená v malém, tmavém chlívku.
Po kolena ve vlastních výkalech.
Den za dnem, měsíc za měsícem. Každá minuta nekonečná…

Nevím, čím jsem se provinila..? Řeknu vám, lidi dokážou být děsně krutí. Našli mě náhodou. KVS při odběru psů z nevyhovujících podmínek. O mé existenci vůbec netušili. 

Zlomená, odevzdaná osudu jsem,najednou ucítila mou poslední šanci se z toho pekla dostat. A začala mečet. Mečet o záchranu. O život. 

Můj anděl strážný při mně stál. Našly mě a odnesli pryč z toho pekla. Usmálo se na mně štěstí. Dostala jsem druhou šanci. Šanci na nový život a to je báječný.

Jsem sice stále velice bázlivá, ale pomaloučku, krůček po krůčku se tady začínám rozkoukávat. Miluju sluníčko, čerstvý vzduch a po čerstvé trávě se můžu utlouct. Včera jsem poprvé zmokla. To vám byla nádhera.

Jo a taky jsem se začala s holkami otrkávat. Ať si snad nemyslí, že jsem nějaký otloukánek. A docela mně to chytlo. Myslím, že v tom budu fakt dobrá. Tak já pádím. Mám se toho ještě hodně co naučit.
Život je krásný!

Opatrujte se přátelé.