NATÁLKA: "Princeznička co se nevzdává"
No jen si to představte. Normálně mě chtěli sníst. Že prý jsem se moc hubená, že prý jsem se nepovedla. Zkrátka nehodím se do chovu či co.
Omlouvám se, budu teď malinko expresivní. No do prkýnka!
Copak já za to můžu? Vzali mě mamince, aby měli mléko na sýr.
To se pak jeden nemůže divit, že jsem nevyrostla dle norem.
To dá rozum, že jo?
Ruku na srdce přátelé. Kdo z nás je dokonalý? Copak si my všichni nezasloužíme právo na život..?
Naštěstí můj chystaný osud nebyl lhostejný dvoum bezva holkám. Ty si mě a mojí ségru Klárku od farmáře vyprosily a šupem nás přivezly sem. Měly jsme štístko.
Aby toho snad nebylo na jedno malé kůzle málo, život mi opět naložil.
Když jako malinká nedostáváš maminčino mléko, oslabí ti to imunitu. Onemocněla jsem a už to vypadalo, že nedožiju rána. Tak jsme s předsedou letěli na veterinu do dalekého Brna. Tři dny na kapačkách. Neustálá bolest, šílená únava, už ani nevíš čí si. To fakt nechceš. Ale statečně jsem zabojovala. Ještě že tam se mnou celou dobu byl náš předseda. Hladil mě a povzbuzoval.
Se ví, že jsme dost sblížili. Jsem mu teď pořád u nohy. Dělám mu osobní ochranku. Někdo přece musí dávat pozor, aby se mu nic nestalo. Kdyby k nám snad zabloudil vlk nebo medvěd a chtěli mu ublížit, hnedka bych je propleskla. To já se nezdám. Když je potřeba, tak se rozdivočím.
Ale jinak jsem mírná a miloučká. Ráda loudím pamlsky. A vždycinky něco vyloudím. Jsem v tom fakt dost dobrá.
Krásný den přeje vaše roztomilá koza loudivka.
