Zůstala s dcerkou sama.
Co nevidět se budou muset vystěhovat.
Ale co s ovečkami?
S těžkým srdcem, najdeme jim bezpečný domov.
Byly jsme smutné a zmatené. Ale docela rychle jsme se tady s kámošku Petruškou zabydlely.
Je tady takový jeden dvounožec: Říká si předseda.
No a tomu se pořád sypou z kapsy mňamkaté granulky.
Tak toho jsem si bleskurychle ochočila mojí něžnou, jemnou ovčí povahou.
Co bych ti tak o sobě řekla?
Mám prostě od pánbíčka boky jako skříň, a k tomu ráda jím, co naplat. Ale zase až toliko toho nespořádám. To tady kozy se cpou od rána do večera a vypadají jako modelky.
A to vůbec není fér.
Já tedy taky z času na čas zhřeším a radostně se nacpu, až mám boule za ušima. Ale většinou si to hlídám. Tu si zobnu pár stébel trávy, tam ochutnám šťavnaté lístečky z keříků. Vše s mírou, do polosyta.
Ale na mně se vám všechno přilepí. Já snad přibírám i ze vzduchu. Si myslím, že to budou geny. A s tím jeden nic nenadělá. Holky, máte to taky tak těžký, jako já?
Nebo jsem sama jediná na celém širém světě?
Tak dobrou chuť!
