Udržovat předsedu pořád ve střehu. To je moje životní poslání. Každé ráno si udělám rutinní kolečko a provedu důkladnou inspekci plotu. Jestli není povolený, nebo nedej bože, nějaká díra v něm.

Jakmile najdu sebemenší slabé místečko, je zle. Rozzáří se mi kukadla. Přivolám holky na bojovou poradu a dáme se pilně do rozebírání plotu.

Hned jakmile je dílo dokonáno, zdrháme.
Běžíme pozdravit sousedku. Dobré vztahy nade vše. Pečlivě zastřihnout živý plot, popřát hezkého dne a vyloudit něco mňam pod zoubek.

Když sousedku nezastihneme doma, bleskurychle vyrážíme na dobrodružnou výpravu po okolí. Je nutno podotknout, že utíkám jen s krajní nevolí. Nerada dělám
předsedovi vrásky na čele.

Já za to fakt nemůžu. Je to ve mně. Ta touha po svobodě. V tom mini ZOO co jsme byli uvězněné, jsem si té volnosti moc neužila. A tak si jí teď nemůžu nabažit.
To se dá pochopit, že jo? Taky tě baví poznávat nové věci a užívat si života naplno?

Mě teda děsně moc.
Krásný den ti přeje kozí slečna s duší dobrodruha.
Carpe diem! To se mi nemůže nikdo divit.

Taky to tak máš, že jo?