Ráno, hned co rozmžourám očička, utíkám něco malého posnídat. Prostě snídaně je základ. To je neradno podceňovat.

Ono s prázdným bříškem to jednomu ani moc nemyslí. Považuji za nesmírně důležité si celý den hezky naplánovat. Ať si ho můžu užít naplno.

Co kde posvačím, co slupnu k obídku, a čím si nacpu bříško k večeři. Jít spát hladová, to je moje noční můra. To fakt nechceš.

Jídlo já zkrátka zbožňuji. Já nemuset jít spát, tak baštím 24/7. Mě to zkrátka baví. A i si pečlivě vybírám, co zbaštím. To jako jo. To já jsem docela gurmán.

Na to kolik toho za den zbaštím, mám postavu docela v hezkou. Říkají to tady kluci. Až se tomu kolikrát podivuji. Patrně dobré geny
po mamince. Držím si kopýtka, ať mi to vydrží.

No a taky na sobě pracuji. Pořád v pohybu. Chvilku nepostojím. A když se mi holkami strhne mela, hned tam běžím. Souboje, to je
moje. Udržuji se tím v kondici. I kozlíci kolikrát valí bulvy, když jim někdy jen tak ze srandy nabančím. Ale jenom někdy. Jsou to pořád kluci jako hora.

Přeji vám všem radost ze života a požitek z dobrého jídla. Život je krátký, tak si ho pojďme užít, co to jen jde.

Přeji vám hezký den, přátelé.

PS: Málem jsem zapomněla. Jak pak jsem se sem dostala? No měla jsem štěstí. Narodila jsem se tady v azylu. Mohla pít maminčino mléčko dle libosti. A žít spokojený kůzlečí dětství po boku své maminky.

Spousta kůzlátek takové štěstí bohužel nemá. Já ho měla. A jsem za to moc ráda.