Pořídíme si kozy. Budeme dělat sýry a pít mléko. No jo, ale pak jim to došlo. Aby bylo mléko, musí být kůzlátka. Kozičky se dají když tak prodat. Ale co s kozlíky? Ty nikdo nechce. Ty se prostě zabijí a snědí.

No a na tohle už moje panička neměla srdce. A tak zrušila chov a mně našla místečko tady v azylu.
Nevím, čím to je, ale zdejší kluci vyhledávají mou společnost. Jakože na rovinu, jsou ze mě úplně paf.

Nepřipadám si nějak extra hezká a nerozumím tomu.
Asi mám to charizma nebo tak něco. Upřímně, klučičí společnost mám moc ráda. S klukama si tak nějak
rozumím víc. Holky se mnou kamarádit nechtějí.

Snad žárlí nebo co.
Kdo ví. V kozách se jeden nevyzná. A je mi to vlastně jedno. Vystačím si sama. Hele, mezi námi holkami, úplně nejvíc mám ráda Tomáška. Mám ráda jeho společnost. Moc toho teda nenamluví, ale zase se na nic nehraje.
Je ke mně milý a pozorný. Pořád po mém boku.

Naše společné, tiché procházky miluju. Jestli já jsem se do něj náhodou nezakoukala. Nejspíš asi jo.
Mít někoho ráda, na tom není nic špatného. Že jo?
Mít tak bezva kluka po svém boku je úplně nejvíc.

A taky vám to všem ze srdce přeji.