Zlobím, dovádím a nehodlám s tím přestat. Život se má žít plnými doušky. No ne?

Přes den s bráchou, rozuměj převážně já, vymýšlíme různé bezva hry. Jako třeba kdo vyleze na střechu, komu se podaří udělat díru v plotu, kdo trkne tetu ovečku, které je velká jako slon a podobné roztomilé hrátky. Řeknu vám dá to práci být kůzletem. Kolikrát večer už jenom šoupu kopýtkami, vorvaná jako borůvčí. Ale nestěžuji se. Neměnila bych za nic na světě.

A co ty? Tak jsi nespoutaný živel? Přijď mě někdy navštívit a vyměníme si historky.

PS: Narodila jsem se mamince Kateřince, zachráněné z osady na Slovensku.

Jsem moc ráda, že mohu být mamince neustále po boku. A bumbat mléčko, kdykoliv dostanu chuť. To prý jiná kůzlátka moc šancí nemají. A to mě trošku mrzí. Jak říkám, mám velikánské štístko.