Zlobím,
dovádím a nehodlám s tím přestat. Život se má žít plnými doušky. No ne?
Přes den
s bráchou, rozuměj převážně já, vymýšlíme různé bezva hry. Jako třeba kdo
vyleze na střechu, komu se podaří udělat díru v plotu, kdo trkne tetu ovečku,
které je velká jako slon a podobné roztomilé hrátky. Řeknu vám dá to práci být
kůzletem. Kolikrát večer už jenom šoupu kopýtkami, vorvaná jako borůvčí. Ale
nestěžuji se. Neměnila bych za nic na světě.
A co ty? Tak
jsi nespoutaný živel? Přijď mě někdy navštívit a vyměníme si historky.
PS: Narodila
jsem se mamince Kateřince, zachráněné z osady na Slovensku.
Jsem moc
ráda, že mohu být mamince neustále po boku. A bumbat mléčko, kdykoliv dostanu
chuť. To prý jiná kůzlátka moc šancí nemají. A to mě trošku mrzí. Jak říkám,
mám velikánské štístko.


