Zemřel mi kamarád. A já zůstala sama. Děsně truchlila a smutnila.

Panička už se na ten můj bol nemohla dívat, a tak mě nabídla tady do pelíšku.

Den za dnem, krůček po krůčku se to lepší.

Je to tady moc fajn. Kozy všude kam se podíváš.

Jenom se tady rozmohl takový nešvar. Šermování rohami. Prostě holky dostanou z ničeho nic roupy a mlátí se,  až z nich lítají chlupy. To se jenom tak na ně zpovzdálí udiveně dívám a přemýšlím, jestli to mají zapotřebí. Nějak mi to nedává smysl. Víte, já mám ráda klid a pohodu.
Konflikty, ty fakt nemusím. Toliko zbytečně vymrhané energie. A k čemu? Že jo?

To se raději projdu a najdu něco dobrého k snědku.

Vybírám si ty nej šťavnatější stébla a bylinky. Na jídlo, na to si potrpím. Život je přeci příliš krátký abychom se odbývali něčím, co nám ani nechutná. Samozřejmě když je nouze nejvyšší tak sešrotuju všechno. To se ví. O tom žádná. Jsem prostě holka do vozu i do koče.

Holky mě moc mezi sebe neberou a tak si vystačím sama. Nebo vegetím s klukama. Ty jsou úplně bájo. Jak říkám, pohoda nadevše.